Cechy v Karlových Varech

Ve středověku a v raném novověku začaly vznikat cechy, v nichž se sdružovali řemeslníci jednotlivých nebo přidružených oborů. Cechy hájily práva a zájmy svých členů. Dohlížely na jakost a cenu výrobku, na výchovu nových učňů či tovaryšů a skládání mistrovských zkoušek. Cech plnil rovněž funkci v náboženské výchově a členové jednotlivého cechu se veřejně prezentovali v sociálněkulturní oblasti. V jeho čele stáli členové městské rady jako cechovní inspektoři, kteří dohlíželi nad celým cechovním životem a zapisovali do cechovních knih protokoly o cechovních shromážděních, jimž sami předsedali. Nejvyššími představiteli cechu byli cechmistři, kteří byli voleni na doživotí. Vedli všechna jednání a písemnosti uvnitř organizace a střežili cechovní pečeť. Počet členů byl regulován a stát se cechovním mistrem vyžadovalo splnit mnoho podmínek. Uchazeč musel pocházet z řádného manželského svazku, musel také být ženatý a měšťanem daného města. Především však musel splnit mistrovskou zkoušku, která byla řemeslnicky i finančně velmi náročná. Každý cech disponoval několika atributy, jako byla cechovní truhlice zvaná „matka pokladnice“, do níž se ukládali listiny a finance spolku. Dále se jednalo o cechovní znak, prapor, holbu, pečeť a feruli. K rušení cechů docházelo v polovině 19. století, kdy jeho členové nedokázali konkurovat výrobkům z nově vzniklých továren. Mezi nejznámější a nejproslulejší řemesla v Karlových Varech sdružená v cechy patřilo jehlářství, cínařství a puškařství.