Založení Karlových Varů

Karlovy Vary byly založeny v polovině 14. století císařem a králem Karlem IV. Nejčastěji se uvádí rok 1358, ale mohlo se to stát již o devět let dříve, a to v roce 1349, kdy panovník pobýval nějaký čas na blízkém hradě v Lokti. Pověst praví, že český král objevil horký pramen při honu na jelena. Ze svých cest po Itálii Karel IV. věděl o léčivých účincích termálních vod, proto nechal poblíž pramene vybudovat královský lovecký hrádek (dnes Zámecká věž), při které vzniklo malé lázeňské městečko. Nedaleko nově vzniklé obce se nacházela vesnice Obora (německy Thiergarten), která je zmíněna v písemných pramenech v roce 1325, kdy král Jan Lucemburský udělil loketskému manovi Kojatovi z Otnavic šestnáct lánů královské obory náležející k hradu v Lokti. Ve vsi Obora stál kostel sv. Linharta, o němž pochází první písemná zpráva z roku 1246, kdy král Václav I. daroval tento kostel společně s kostely v Olšových Vratech a ve Vranově Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Ve zdech sv. Linharta se nachází v maltovém pojivu vřídlovec. Ten se vyskytuje jen v blízkosti karlovarských pramenů, proto se lze domnívat, že místo kolem současného Vřídla bylo lidmi osídleno již o sto let dříve, než došlo k založení lázeňského městečka. Vřídlovec byl dále potvrzen jako stavební materiál na tvrzi v Přemilovicích, v Dalovicích a na hradě v Lokti. Vřídlovec se ke stavebním účelům těžil ještě na počátku 17. století.

V roce 1370 udělil Karel IV. městečku městská práva dle královského města Lokte. Roku 1401 poskytl král Václav IV. lázeňskému městu právo azylu, které zakazuje jakékoli stíhání provinilců uvnitř města, a statut otevřeného města bez opevnění. Sice kolem města nebyly hradby, ale na jeho okraji se nacházely brány. Příkré svahy neumožňovaly rozsáhlejší zástavbu, proto se především stavěly hrázděné domy pod loveckým hrádkem a u Vřídla, v jehož blízkosti byl postaven gotický kostel sv. Máří Magdalény, poprvé písemně zmíněný v roce 1485.