Eroze, zlomy a vulkány

Po období na přelomu devonu a karbonu nastala velmi dlouhá doba klidu, která trvala od konce prvohor přes druhohory až téměř do poloviny třetihor. Naše oblast se pomaličku sunula k severu a jediný kdo „pracoval“ bylo zvětrávání a eroze. Podnebí a počasí se vodou a větrem „zakouslo“ do Variscid a začalo je obrušovat. Pozvolné obrušování trvalo neuvěřitelných 280 mil. let. Přibližně před 35 až 40 mil. byste na místě dnešního Karlovarského kraje našli jen lehce zvlněnou subtropickou krajinu severní polokoule o něco nižší než je dnes. Z Variscid toho moc nezbylo.

Dlouhý klid však v polovině třetihor náhle vystřídaly poměrně dramatické události. Pokračující alpínské vrásnění rozlámalo zemskou kůru zdejší oblasti. Díky tomu si v době před 35 až 17 milióny let našel cestu na povrch obrovský vulkanický systém Doupovských hor. Ten postupně pokryl území o rozloze téměř 600 km čtverečních vulkanickými horninami, především čedičovými lávami a tufy ze sopečných popelů. V puklinách a dutinách těchto hornin v okolí dnešní Valče se z horkých roztoků vysrážely nádherné skelné opály, tzv. hyality.

Podél vytvořených zlomů začal před 24 miliony let klesat asi 200 km dlouhý a 10 km široký pás země. Vznikla takzvaná příkopová propadlina, která vytvořila dnešní Sokolovskou pánev. Ano, i dno Sokolovské pánve je až pod několika sty metry sedimentů včetně uhelných slojí tvořeno žulami a asi jsou zde pohřbena i ložiska rud. Tímto procesem také vznikl Slavkovský les a na druhé straně Krušné hory, které se naopak začaly zvedat. Vzestup ostře odděleného krušnohorského hřbetu pokračuje dosud, ročně povyleze až o úctyhodných 1,5 mm.