Prvohory

Na začátku příběhu Karlovarského regionu se vrátíme hluboko do minulosti Země. Ve starších prvohorách, v období kambria až ordoviku před 570 až 440 milióny let, byste náš kraj nenašli. Tvořil totiž dno mořské pánve na jižní polokouli. V té době se zde proháněli trilobiti a pod nimi se ukládaly jílové a písčité sedimenty.

Celá oblast mořské pánve se postupně posouvala k rovníku, kde se v období devonu a karbonu, asi před 390 až 310 mil. let, „přimotala“ ke srážce dvou prakontinentů – Laurasie a Gondwany. To se samozřejmě neobešlo bez následků. Při rozsáhlém vrásnění, které bývá označováno hercynské či variské, se náš kraj vynořil z mořských hlubin a stal se součástí obrovského asi 8 000 km dlouhého a 1 000 km širokého pohoří nazývaného Variscidy.

Co se dělo pod stropem tohoto až 3 000 m vysokého horstva ležícího na rovníku? Vrásnění se dotklo i samotné materie hor. Z původních jílových a písečných sedimentů se za obrovských tlaků staly horniny krystalické břidlice. Zemská kůra natlačená hluboko pod kořeny pohoří se tavila, vznikalo žulové magma, které se v podobě velkých těles tzv. plutonů protavovalo mezi krystalické břidlice k povrchu. Nešlo o nijak malá tělesa. Karlovarský pluton, v našem regionu největší, je čočkovitého tvaru o průměru až 25 km a tloušťce až 12 km. Takových žulových těles, i když ne tak velkých, se jen v „naší“ části Variscid postupně objevilo mnoho. Jednotlivé plutony se vzájemně prostupovaly, a proto tu dnes můžeme nalézt různé typy žul. Jedna z nich, loketská žula, je proslulá výskytem zvláštně srostlých krystalů živců tzv. karlovarských dvojčat.

Pouť plutonů se obvykle zastavila několik kilometrů pod povrchem země, kde žulové magma pomalu chladlo. Postupně z něj vykrystalizovaly křemeny, živce a slídy – základní složky žuly. Pluton netuhl ve všech částech stejně rychle a díky tomu se na jeho povrchu, pod stropem okolních hornin, shromaždovaly horké roztoky, ve kterých se koncentrovaly různé prvky. V našem případě šlo zejména o cín, ale i uran, wolfram, molybden, stříbro, železo, měď či arsen. Část obohacených roztoků pronikala do puklin v okolních horninách nebo přímo do jejich struktury, krystalizovala tam a měnila je na rudy, které byly o stovky miliónů let později vyhledávány horníky v Krušných horách a Slavkovském lese.