20. století

Na počátku 20. století převažovali v kraji Němci, podíl Čechů nedosahoval ani jednoho procenta. Spolu s nimi zde žili také Židé. Vzrůstající nacionalismus přiživila první světová válka. Spojenectví tehdejšího Rakouska-Uherska s Německem posilovalo německý nacionalismus. Za této situace začali Češi a další slovanské národy v monarchii usilovat o samostatnost. Poslední rakousko-uherský panovník Karel I. (1916-1918), který nastoupil na trůn po Františku Josefu I., se snažil zabránit rozkladu monarchie, ale už bylo pozdě. Dne 28. října 1918 byla vyhlášena samostatná československá republika. Většina německy mluvícího obyvatelstva obývající pohraničí nesouhlasila se začleněním do nového státu. Němci se pokusili o odtržení. Území našeho kraje se stalo součástí provincie Deutschböhmen, která měla být připojena k Rakousku. Tento pokus českých Němců skončil vysláním československé armády do pohraničí.

Po vzniku ČSR se počet Čechů postupně zvyšoval. V roce 1930 dosáhl počet českého obyvatelstva, zejména státních zaměstnanců, na Karlovarsku 4,3 %. Nacionalistické vášně Němců opět propukly během světové hospodářské krize na počátku 30. let a po nástupu nacistů v Německu k moci. Hospodářská krize zasáhla nejvíce pohraničí, kde převažovalo německé obyvatelstvo, které bylo postiženo krizí více než Češi ve vnitrozemí. Příčinou bylo to, že se v pohraničí nacházel především lehký průmysl, který během krize ztratil odbyt a hroutil se. Karlovarsko patřilo v rámci Čech k regionům s vůbec nejvyšší nezaměstnaností, např. na Nejdecku bylo bez práce na 50 % obyvatel. V roce 1935 byla založena Sudetoněmecká strana (SdP), která nahradila dosavadní německou nacionalistickou organizaci, Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu. Hlavními představiteli strany se stali Konrád Henlein (1898-1945) a Karl Hermann Frank (1898-1946). Pod vlivem nacistického Německa začala proklamovat autonomii Sudet a stala se nástrojem rozbití Československa. Dne 24. dubna 1938 se konal sjezd SdP v Karlových Varech, v budově Lázní III. Výsledkem byl Karlovarský program, ve kterém byly formulovány pro čs. stát nepřijatelné požadavky. V roce 1938 se situace v pohraničí vyhrotila. Během sílících nacionálních vášní začali Češi, Židé i němečtí antifašisté odcházet do vnitrozemí. Po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 bylo pohraničí oficiálně připojeno k Třetí říši. Ve dnech 3. a 4. října 1938 navštívil Adolf Hitler doprovázený Konrádem Henleinem postupně Chebsko, Sokolovsko a Karlovarsko, všude jej nadšeně vítali. Většina Němců se nechala strhnout nacionalismem, ale řada z nich proti nacismu bojovala, např. Meerwaldova skupina.

V Sudetech začaly ihned platit říšské a norimberské rasové zákony. Většina Čechů musela odejít, byli zatýkáni antifašisté, probíhala arizace židovského majetku (v Karlových Varech se jednalo o 29 % živností). Transporty odvezly místní Židy do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Otevřený útok na Židy proběhl během tzv. Křišťálové noci (v noci z 9. na 10. listopadu 1938), během níž v Karlových Varech zapálili nacisté synagogu a zatkli 283 otců zámožných židovských rodin, které poslali do Buchenwaldu, kde museli podepsat darovací listiny svých majetků německému státu. Řada z nich byli majiteli luxusních hotelů, penzionů, lázeňských domů a obchodů. Pak byli propuštěni. Později byli opět zadrženi se svými rodinami a dopraveni do Hamburku, odkud mohli odplout do zámoří. Jednalo se o 1 000 karlovarských Židů.

Sudetským Němcům se po připojení zhoršily životní podmínky, zavládla nacistická totalita. Jejich život byl kontrolován a organizován již od dětství. SdP byla začleněna do NSDAP, většina podniků přešla do vlastnictví říšských firem, říšští Němci byli dosazováni na důležitá místa ve správě. V souvislosti s vypuknutím druhé světové války se poměry výrazně zhoršily: výroba se v řadě podniků podřídila potřebám války, začal se projevovat nedostatek zboží i jídla, v lágrech se soustřeďovali váleční zajatci, byly zřízeny pobočky koncentračních táborů (v Ostrově, v Kraslicích, ve Svatavě, v Nové Roli, na Přebuzi), nejen Karlovy Vary se staly vojenským lazaretem pro raněné německé vojáky, většina mužů musela na frontu, na jejich místo přicházeli totálně nasazení Češi. Koncem války se uskutečnilo několik náletů na strategické cíle, zejména nádraží, kdy byly bombardovány i Karlovy Vary a Cheb.

Karlovarský kraj obsadily americká a sovětská armáda. Američané se objevili v Karlových Varech 8. 5., sovětská armáda dorazila na demarkační linii na Ohři až 11. 5. 1945. Po osvobození přebíraly správu národní výbory v souladu s Košickým vládním programem. Na základě Benešových dekretů z června 1945 byli sudetští Němci zbaveni občanských práv a majetku, mnozí z nich byli internováni v táborech a odváděni na nucené práce, byli označeni bílou páskou (antifašisté červenou), nesměli se účastnit politického a veřejného života, bez povolení jezdit veřejnou dopravou ani opustit svá bydliště, dostávali menší příděly, museli uložit všechny drahé kovy a šperky nebo akcie v peněžních ústavech a byly zakázány sňatky mezi Němci a Čechy. Na Postupimské konferenci velmocí (17. 7. - 2. 8. 1945) se rozhodlo o organizovaném vysídlení Němců. Ještě před tímto rozhodnutím krátce po osvobození proběhl tzv. divoký odsun, který byl spojen s násilnostmi na Němcích.

V roce 1946 začalo organizované vysídlování Němců do Německa. Němci byli před odsunem soustřeďováni ve sběrných táborech (např. v Nové Roli, Plané u Mariánských lázní). S sebou si mohli vzít zavazadla o hmotnosti 30 kg a 1 000 říšských marek. Do vysídlených Sudet začali přicházet novoosídlenci z vnitrozemí a východní Evropy. Došlo tak k velké změně v národnostní struktuře obyvatel. S Němci odešly tradice, vytratil se vztah k půdě a krajině, zmizela typická řemesla, lidová slovesnost a zvyky. Namísto toho zde nastal babylon jazyků, kultur, zvyků a mravů. Vzniklý stav využívali komunisté k posílení svého vlivu.

Od února 1948, kdy zavládla komunistická totalita, započaly významné změny – likvidace občanské společnosti a středních a vyšších vrstev obyvatelstva, znárodnění, konfiskace půdy soukromých zemědělců ve prospěch zakládaných jednotných zemědělských družstev (JZD), potírání soukromého podnikání a vznik státní plánované ekonomiky, politické procesy a vytvoření táborů nucených prací pro politické vězně (ty nazývali komunisté „bývalí lidé“), čistky na vysokých školách, pronásledování církví a spolků atd. Tím došlo nejen v naší zemi, ale také v našem kraji, k obrovským škodám materiálním a duchovním, z kterých se vzpamatovává obyvatelstvo i krajina dodnes.