Osidlování karlovarského regionu v pravěku a v raném středověku

Nejstarší izolované nálezy dokazující osídlení na území Karlovarského kraje byly nalezeny na Chebsku a pocházejí z doby kolem 230 000 let př. n. l. Tyto nálezy spadají do období nejstaršího pravěku, tzv. paleolitu (starší doby kamenné, ve světě cca 3 500 000 př. n. l., na našem území cca 750 000 př. n. l. - 10 000 / 8 000 př. n. l.). Ojedinělý nález paleolitického úštěpu v Tašovicích je jediným dokladem možného staršího osídlení na Karlovarsku. Pozoruhodný je tím, že byl nalezen mezolitickým člověkem, který jej upravil a znovu použil.

První nesporné stopy trvalejšího osídlení máme z období mezolitu (střední doby kamenné, 10 000 / 8 000 př. n. l. - 5 500 př. n. l.), kdy došlo k pozvolnému a trvalému oteplení, které nastalo po poslední době ledové kolem roku 10 000 př. n. l. Změna klimatu umožnila osídlit výše položená místa našeho kraje. Z této doby pocházejí důkazy výraznějšího lidského osídlení v podobě mezolitických sídlišť nacházející se na výrazných terénních dominantách, aby tehdejší lovci měli přehled nad krajinou. Tato sídliště nazýváme stanice. Podél řeky Ohře jich bylo několik, nejvýznamnější se nacházelo v Tašovicích, kde byly nalezeny stopy po dvou mezolitických chatách. Vyšší nadmořská výška a nepříznivý reliéf krajiny zapříčinily, že první zemědělci se Karlovarsku převážně vyhýbali v období neolitu (mladší doby kamenné, 5 500 př. n. l. - 4 500 př. n. l.) a eneolitu (pozdní doby kamenné, též doby měděné, 4 500 př. n. l. - 2 200 př. n. l.). Několik výrazných lokalit se opět vyskytovalo v povodí řeky Ohře. Výrazněji byl region osidlován až v době bronzové (2 200 př. n. l. - 800 př. n. l.) a také v pozdější době železné. Lidé si budovali první opevněná sídliště, tzv. hradiště, a začali zpracovávat první kovy (zlato, měď a cín). Zásadním objevem, který dal jméno celé epoše, byl bronz (slitina mědi a cínu). Suroviny potřebné k výrobě bronzu se nacházely právě v Krušných horách. Z bronzu se vyráběly zbraně (sekerka, meč, dýka, hlavice oštěpu), šperky (jehlice, spony, náušnice), kultovní předměty a další užitkové předměty. Z keramických nálezů z tohoto období se hojně objevují závaží ke tkalcovským stavům. Nejznámější naleziště z doby bronzové jsou hradiště v Karlových Varech-Drahovicích, v Radošově a ve Velichově, která se nacházela v poloze nad řekou Ohří. Za zmínku stojí mohylové pohřebiště u Žírovic na Chebsku.

V době železné (800 př. n. l. - 0) se převládajícím kovem stalo dostupnější železo, které velmi rychle nahradilo dražší bronz. S tím souvisel i masový rozvoj řemesel, zejména hutnictví a kovářství. Velké společenské a majetkové rozdíly se kromě bydlení výrazně projevily ve způsobu pohřbívání. Vedle prostých hrobů se objevují bohaté hroby pod mohylami. Významným objevem na Karlovarsku z této doby je pohřebiště se 32 žárovými hroby v Sovoluskách u Bochova či nález dřevěné cisterny (nádrže) na hradišti Vladař u Žlutic. Keltové do historie našeho regionu nezasáhli, ale předpokládá se, že mohli sídlit v oblasti Doupovských hor a hory Vladař u Žlutic. Osídlení v době římské (0 - 400 n. l.) a v období stěhování národů (5. - 6. st. n. l.), to je spojeno s Germány, zatím nemáme na Karlovarsku archeologicky doloženo. Prvními trvalými obyvateli se stali Slované (kmen Sedličanů a Chebanů), kteří osídlili nižší, úrodné polohy kolem řeky Ohře v období 6. - 7. století n. l. (raného středověku). Z nejstaršího období slovanského osidlování nemáme v našem kraji nálezy. Z pozdější doby pocházejí nálezy v Tašovicích, Dalovicích a Velichova, ale také na Chebsku.

Šíření křesťanství v raném středověku dokazuje kostel sv. Linharta u zaniklé vesnice Obora poblíž Karlových Varů a kostel sv. Mikuláše pod Krudunem mezi Sokolovem a Horním Slavkovem. První písemné zmínky o obou kostelích pocházejí ze 13. století.